Druhý pokus a oběhnutí Krkonoš přes všechny jejich prominentní vrcholy

Téměř přesně po roce jsme se společně Istvánem znovu postavili na start Krkonošské výzvy.
Po několika odkladech kvůli neustálým dešťům a bouřkám jsme vyrazili trasu v úterý 20.7. 2021.
Popis z trasy by byl hodně podobný loňskému reportu, který si můžete přečíst zde, tak jen stručně sepíšu, co bylo jinak.
Co bylo pro nás podstatné, při pobíhání po hřebenech nebyla letos bouřka. Dokonce ani nepřišel žádný 6 hodinový intenzivní déšť jako loni 🙂
Startovali jsme v 6:38 z Horního Maršova. Lepší volba, na start se dá dostat pohodlně autem.
Loni jsme si vyšlápli před 140 km trasou ještě 2km z Pece na náš start k Pražské boudě. To znamená bonus v podobě 200 výškových metrů. Po 140km trase jsme si tyto 2km zase loni vyklusali dolu do Pece.
Nebylo takové vedro jako loni, v podstatě ideální běžecká teplota, v noci už to bylo s bundou příjemnější.
Vše probíhalo celkem bez problémů a komplikací. Škrábali jsme se do krpálů, sebíhali z nich zase dolu, skákali po kamenech.
Na 32km jsme se zastavili na polévku na Luční boudě. Zdržení 19 minut, tady jsme proti loňsku 15 minut ušetřili.
Občerstvení jsme měli na Dvoračkách a večeři jsme měli letos naplánovanou na Turnovské chatě. Ta byla na 70km trasy, zavírala v 18 hodin.
Museli jsme si pospíšit, abychom se tam dostali včas. Doběhli jsme asi 13 minut před zavíračkou.
Přivítala nás velmi příjemná obsluha, zřejmě majitelé. Za chvilku jsme měli na stole čočkovou polévku a následně borůvkové knedlíky.
Když slyšeli, co už máme za sebou a co nás ještě čeká, na účet podniku nám přinesli dobrou kávu a lahodné red rooibos espresso.
Nabití energií jsme běželi dál. K Vlčímu hřebenu jsme letos nešli zkratkou, kterou jsme zkoušeli loni a tím pádem jsme ušetřili dobrých 30 minut.
Na seznamáckých mapách jsou občas nějaké cestičky zakreslené, ale jak jsme znovu poznali, realita může být úplně jiná.
Měli jsme v plánu vyzkoušet pár cestiček mimo turistické značení.  Měly ušetřit na trase několik kilometrů i dost výškových metrů.
Dané cestičky možná mohly někdy v minulosti existovat, ale v daném místě to rozhodně tak nevypadalo.
Místo ušetřených kilometrů jsme se museli vracet na turistické cesty a nějaké kilometry naopak nabrali.
Z Vrchlabí jsme letos běželi do Černého Dolu, ze které jsme se škrábali nejkratší možnou turistickou cestu na Černou Horu.
István má kopce rád, úspěšně už několikrát absolvoval výzvu Everesting, ale toto konkrétní stoupání označil za největší extrém co dosud zažil 🙂
Čas jsme měli dobrý, nebylo třeba pospíchat. Trvalo to opravdu dlouho, ale nakonec jsme se nahoru dostali. Od vysílače na Černé Hoře následoval už pohodový 7km výklus do Horního Maršova.
Zvládli jsme Krkonošskou výzvu po druhé za 23 hodin a 10 minut. Oproti loňsku vylepšený čas o 16 minut. Prostoru ke zlepšení času Krkonošské výzvy je dost.
Věřím, že dříve nebo později se najde někdo odvážný a dostatečně šílený na to, aby se zkusil náš čas překonat 🙂

V Peci pod Sněžkou dne 22. 7. 2021

Honza Třasák

dvojnásobný finišer Krkonošské výzvy